Gimliho web „foggy point” - programování, php, outdoor, o ničem...Skip to main content.

5 Beskydských vrcholů 2009

Aneb jak se Trosečníci zase jednou prošli po lese…

Kamarád Ondra s kterým jsme byli jako Trosečníci zatím na všech Octogintách (dále jen 88), si loni zkusil i 5BV. Šel se svým bratrem, který ale byl tento rok v termínu 5BV mimo republiku, takže mi nabídl místo ve dvojici. Inu neváhal jsem a nelituji.

Loni došli na 4 vrcholy. A letos jsme dopadli stejně. Absolutní místo sice bylo o něco horší, ale pro příčku v žebříčku se takovéhle akce většinou nechodí. Z 88 víme, že nějakých 36 hodin bez spánku na nohou a v terénu se dá bez problému zvládnout. Takže jsme to pojali tak, že prostě půjdem nonstop, jen občas na chvíli zastavíme na jídlo či krátký odpočinek.

Jak řekli, tak udělali. Vyrazilo se v davu na 1. předvrchol. Cílem orgů bylo svést závodníky z asfaltu, za který jim loni vyčinili. Mno na můj vkus zcela zbytečná snaha. Po asfaltu se stejně pak muselo a jen jsme se zbytečně drali v davu na bezvýznamný kopec kousek od startu.

Dalším vrcholem byl Malchor, což je podvrchol Lysé hory a z praktického hlediska převýšení cca 700m. Dále se pokračovalo na Smrk. Převýšení podobné a pomalu začínalo pršet. Přidal se k nám člen jakéhosi rozpadlého týmu, který odpadnuvšího kamaráda bezpečně dostal do civilizace, ale chtěl si ještě procházku po horách prodloužit. Inu aspoň bylo víc o čem povídat. Místo 3. vrcholu jsme slyšeli neradi, ale nebylo na výběr a Velký polom se na nás šklebil v dešti cca 30km daleko na východ. Z toho prvních asi 18km bylo po asfaltu.

Déšť částečně ustal až na Bílém kříži. Zalezli jsme na polévku do hospody, převlíkli se částečně do suchého a za necelých 45 minut vyrazili dál po červené. Zde mapy KČT dosti nesedí, ale nebylo moc kam uhnout, takže jsme se po čase dostali na Muřinkový vrch a následně i na Velký polom.

Čtvrtým vrcholem byl Suchý nedaleko Komorní Lhotky. Suchý je jakási parodie na vrchol. V reálu je to zcela bezvýznamná vrstevnice (ani né kóta) ve svahu. Máme to na něj nějakých 35km. Chceme jít přes Horní Lomnou, abychom se vyhnuli nočnímu tápání v oblasti nepřesné mapy u Malého polomu. Zde už se k nám přidal nejmenovaný další tým, který se okolo nás doposavad střídavě motal. Chvíli před námi a chvíli za námi.

Za Horní Lomnou jsme ovšem při stoupání na hřeben nedopatřením ztratili žlutou značku. Stejně tak i onen druhý tým. U nás jsem naprostou většinu závodu mapoval a navigoval já. Kamarád mi to s radostí přenechal a jen si občas nechal ukázat kde jsme. Padla tma a s ní docela nepříjemná mlha. Jako jedinné rozumné řešení se ukázalo vykrosit danou stráň až na hřeben a tam najít značku. To se povedlo. Po fyzické stránce jsem na tom byl já i náš průvodce z rozpadlého týmu od Smrku v pohodě. Ovšem na Ondru dolehla krize a bylo potřeba s ním neustále komunikovat a jít pohromadě. Díky tomu, že jsme byli prakticky 3, mohl jsem se věnovat více mapování, zatímco s Ondrou šel náš „průvodce“.

Druhý tým na tom byl obdobně. Jeden z borců měl značně namožené snad koleno, či co a byl pomalejší než druhý. Po celou dobu společné cesty jsme se normálně bavili. Ani jednou z jejich strany nepadla žádost o pomoc a bylo vidět, že mají na to dojít. Došli jsme tedy v pěti na Ropičku. Chata samozřejmě dávno zavřená, ale my ještě pokračovali. Mapoval jsem stále jen já, tentokrát již za 5 lidí, ale užíval jsem si to.

V plánu bylo přes Lipí sejít na Suchý. Ovšem mapy se opět neshodovaly s realitou a červená je vedená v jižním svahu hřebene. Díky husté mlze přišlo i slovo na buzolu, neb GPS nebyla pro navigaci povolena. Na Lipí jsme byli já s Ondrou a naším společníkem již o pár desítek metrů napřed. Druhému týmu asi začaly docházet síly. Na vršku jsme na ne počkali. Nijak pomoci nechtěli. Začal jsem mít dosti vtíravý pocit, že je zde mapařsky 100% táhnu. Zaměřil jsem tedy správný azimut a začli jsme sestupovat. Po chvíli se povedlo nalézt chtěnou cestu. Už bylo jasné, že 4. vrchol dáme, ale 5. už nejspíš ne, protože bylo okolo půlnoci ze soboty na něděli. A závod měl končit v 8. ráno. Na základnu to ze 4. bylo asi 5km. Na sestupu jsme ale byli o poznání rychlejší než ten 2. nejmenovaný tým. Byli na správné cestě, nebyl důvod na ně jakkoli čekat. Již jsme to chtěli mít za sebou a co nejvíc se vyspat a stihnout brzký návrat. Už třeba kvůli kvalifikaci na Tmou.

Na čtvrtý vrchol jsme dorazili a na 5. kterým byl Travný se nám již vzhledem k okolnostem nechtělo. Takže následoval odporný sešup do údolí a návrat na základnu. Osprchovat se, převléct, najíst a jít spát. Ráno vyhlášení výsledků a rychle domů přes Havířov. Přelouskat rébus Českých drah s přečíslováním a přejmenováním vlaku a najít další kamarády, kteří dobyli 2 vrcholy a pak to zabalili a jeli domů do Havířova spát. Našli se a tak cesta rychleji ubíhala.

GPS jsme sebou měli jako logger, ale i když bylo ověřeno 14 dní předem že na troje baterky vydrží nonstop celý víkend tak nevydržela a Bílém kříži chcípla. Takže logy jsou nekompletní:

Výškový profil:

A na vyhlášení zazněla oslavná píseň složená dvěmi účastnicemi: Píseň 5 Beskydských vrcholů 2009

Akce nadmíru povedená, 45. místo z 255 hodnocených amatérských závodníků. Ušli jsme asi 105km za 28 hodin a 10 minut. Těch 5 vrcholů nejspíš datelných. Třeba když by nepršelo… ale na „kdyby“ se nehraje. ;-) A za rok možná znovu.



Gimli2 | Vyšlo: 31. 10. 2009 - 18:43:15 | Zobrazení: 1997

Články podobné

Podobnost je určována triviální cestou shody některého ze slov z nadpisu článku. Jsem zvědavej, co to tu bude nabízet za asociace ;-)